šikana může být tichá :(
čatá šikana je- prta holek šikanuje jednu holku.
šikana- to slovo my všichni známe. šikana se objevuje u všech věkových kategoriích, nejvíce u dětí od 11-15 let. šikana je různého tipu. nepř.: jeden kluk šikanuje kluka, parta kluků kluka, kluk holku, parta kluků holku, holka holku, prta holek holku, holka kluka, parta holek kluka... a nebo jsou dvě party a mezi sebou se šikanují.... Nejčastěji se objevuje šikana u chlapců- chlapec chlapce a parta chlapců chlapce a u dívek nejčastěji kluk dívku a parta holek holku... proč šikna a jak???? Zjistilo se že 40 procent dětí si šikanu prožilo. což je hodně. příčinou šikany jsou mnohé důvody, nejčastější jsou ale že je jedninec, ne moc v kolektivu oblíbený a nebo slabšínež šikanéři. oběť se většinou stydí říci někomu jinému o šikaně, z důvodu toho že by si o něm něco pomyslili, nebo přímo od šikanérů "mají zakázáno".
šikana se projevuje různými spůsoby, je šikana tělesná a slovní.U tělesné šikany může patřit bytí, shazování atd... slovní je např.: posmíváí, pomlouvání a nadávky atd...
jak šikanu řešit a příčina šikany
- vě tšinou je to tím že daní šikanovaní jsou slabší nebo méně oblíbení
- měli bychom však vědět že když říkáme dětem "ty jsi ale silný" "ty umíš nádheeně kreslit" "týjo! ty běháš rychleji než já!!!" "nene! jsi hubená"... měli bychom však vědět... tyto věty sice zvyšují sebevědomí což je + ale - je že si to můžou děti myslet a nebudou to chápat, můžete je i vy sami přehlížet, nebudou chápat proč jim ostatní říkají že například neumí kreslit a nebo u poslední věty je může zranit když jim ostatní budou říkat že jsou tlustí a budou vás brát za to že lžete atd....
- měli by jste vědět že příčinou šikany je vrácení toho, co prožívali dříve aktéři...
- že šikanované děti, potom více šikanují, může být příčinou to že dříve šikanovali toho kdo teď šikanuje oběť!
jak čelit šikaně nepřehlížejte vaše děti
hlavně nepřehlížejte vaše děti když vám chtějí něco důležitého říct. nechte je mluvit, vyslechněte je a važte si toho že se vám svěřili. mají k vám důvěru. a později by to mohlo být i horší.
2. všímejte si
Šikanované děti, si vymýšlí nemoce, nebo se jim alespoň nechce do školy, jsou často zvadlé a smutné. Možná můžou mít někdy i horší známky, nedokážou se soustředit, pokud zjistíte šikanu tím že to má tyto příznaky, vážně si s dětmi promluvte a hlavně to nepoužívejte v nadávkách například: "buď sticha ty hajzle šikanovanej" nebo "stejně tě šikanujou "a "zasloužíš si tu šikanu podívej co děláš, dělaj dobře že tě mlátěj"
3. ptejte se
ptejte se dětí co se stalo ve škole, jednotlivé dny se děti snáze vysvětlí, protože když někdo někomu dá facku jednotlivě je to lepší a lépe se to říká, z jednotliivých příběhu se dá určit
zda-li je dítě šikanované.
4. všímejte si i jiných příznaků...
šikanované děti to co se jim stalo a jejich příhody klopí na ostatní například dítě mlátili a pak brečelo a dítě vám to samé řekne ale třebo o spolužákovi. Je těžké ale zjistit jestli je dítě jen "drbna" nebo zdali to klopí na ostatní a je tedy šikanované.
5. Řešte to!!!
Šikana se musí řešit! To je každému jasné, hned až se to dozvíte řešte to! tady těch pět bodů by jste měli vyřešit:
a) řešte situaci s dítětem nebo jiným napadeným šikanou, tedy obětí. ptejte se ho, mluvte s ním, nepřehlížejte ho a ujistěte ho že jste na jeho straně.
b) rozhovor s třídní učitelkou nebo vedou cí kroužku, buď soukromý mezi čtyřma očima ale třeba na třídních schůzkách by jste se dozvěděli více. nezapomeňte připomenout vyřešení šikany.
c) může to být buď rozhovor s dětmi, nebo rodiči dětí... není to nějak moc důležité ale je dobré vědět! Přímí rozhovor s dětmi může být dřevěný (kovový) tedy že vám řeknou jen " já nic nedělám" "já to nejsem" "já to nebyl" já ne ! to on!!!" ů"já jsem viděl/a jak on/a dělal/a tomu a tomu todle a támhleto" což vám napomůže málo, možná jen svědci šikany, kteří opravdu nic neprovedli řeknou o tom něco teda pokud opravdu šikana není tajná. je zajímavé jak věčina šikanérů řekne že to nebyli a ostatní říkají co viděli, to je také důležitá informace ale také se dozvíte z velice radostného úsměvu na rtech! z tváře a chování se dá totiž usoudit co... ten kdo se směje je buď úplný "blbec", nebo ho to zajímá, nebo.... ten kdo má výraz normální, není to vždy pravda ale někdy ano neví a nic neudělal a ten kdo se červená a je nervozní je nejspíš šikanér.
d) jooooo to už jsme daleko kdy učitel provádí rozhovor mezí sebou a žákem, nebo žáky, případně se ptá žáka který to byl atd...
e) a konečný rozhovor mezi obětí a lze oběveným šikanérem
6. neříkejte dítěti ať se brání!
Hlavně neříkejte ať se brání! a když už tak ne rukama ale pusou. vysvětlete mu že jste na jeho straně a že se nemusí bát, vždy to nemusí jít jako po másle, když se zjistí šikana dítěti nenadávejte a nestresujte aby vám potom více věřilo.
7. "Ne to by bylo trapné"
Možná vás napadlo dojít si za šikanérem přímo. ale mnoho dětí to nechce že by to bylo trapné, a také by jste to neměli dělat z důvodu toho že by si šikanér mohl oběť příště najít.
8. "co???" "no... nic"
možná se vám dítě snaží říci o šikaně ale nakonec si řekne že ne. Nerýpejte do dítěte ať se vymáčkne ani neříkejte že to je jedno. řekněte že vám to může říct příště až si vzpomene i když třeba nezepomělo. a i když nejde o šikanu, příznaky předtím by měli být naznačující
9. <3promiňte ale teď mi to vypadlo :)
příběh Lenky:
na škole jsem byla šikanovaná. Každý se mi posmíval že jsem malá, přitom jsem byla větší než moje spolužáčka. A také jsem byla slabá. Když jsem byla v první neměli mě rádi a všechno sváděli na mě, ve druhé mi říkali nadávkami a občas mě shazovali, ve třetí to už trochu vypuklo řvali na mě a nadávali mi a holky mě vyhazovali z kolektivu a říkali mi jak jsem divná atd... a že jsem jako trochu na hlavu a jako že jsem taky trochu postižená. Ve čtvrtý, zčal být kontakt s pokožkou značný, mlátili mě do hlavy, někdy jsem si odnesla domů modřiny a mamce říkala že jsem si jen hráli a já upadla. nechtěla jsem o tom nikomu říkat, snažila jsem se skamarádit s nováčkama ale ti se později také přidali a nakonec to skončilo tak, že jsem neměla žádné kamarády. v páte to bylo to samé až na to že mi jedna holka říkala příjmením a jménem což obojí nesnáším, to jméno už mi teď nevadí ta holka se jmenovala Marie a její kamarádka Julia. šestka sedmička, to mi vyhazovali věci do košů a nalepovali na skříňky různé blbosti a nadávky a jednou my společně zlomily ruku. v osmičce to nebylo jako normálně že si kluci s holek dělaj srandu a poplácávaj je po pozadí :) ale oni se mi posmívali že jsem liliput a pořád na mě šlapali jak malé děti, naštěstí poslední rok se mnou vlastně jen nemluvili ale zažila jsem si pekelnou základku. teď už jsem na jiné škole a snažím se být jiná, komunikativní a sebevědomá, někdy mi to dělá problémy a snažím se věci vyřešit tak že někoho strčím, vím že se to má řešit jinak ale dělám si tak jen trochu respekt a vypadám líp a nevypadám tak slabá jako předtím :)
10.
a jak na tom byla Klára? :
jsem klára je mi patnáct,naštěstí jsou prázdniny a po nich půjdu už naštěstí na jinou školu, už od trojky mě slovně šikanuje parta holek, pět jich snad myslím bylo a do teď je. nebudu říkat jejich jména... psali mi ošklivé SMS a E-maily, hlavné sprosté, natáčeli mě mobilem a pak to dávali na youtube. provokovali mě nemluvili se mnou atd. do teďka když na to zavspomínám se mi svírá srdce :(
promiňte zapoměli jsme 9 a 10 tak jsme tam vložili příběhy mnohích lidí,no ne mnohých ale co, promiňte moooc :)
Komentáře
Přehled komentářů
Strůjci každé šikany jsou problémoví jedinci, inteligentní člověk nikoho šikanovat nebude.Zatímco v hloupých kolektivech jsou odlišní jedinci šikanovaný, v inteligentních jsou obdivovaný.
Můj příběh
(Amálka, 1. 1. 2015 15:38)
Dobrý den,
já jsem chodila na základku, byla jsem v podstatě chytrá školačka. Už od prvního dne ve školce mě nikdo neměl rád. Měla jsem vadu řeči (tj. zvláštní tón hlasu) a strašně jsem si přála, aby se se mnou někdo kamarádil, protože pro mě bylo důležité chodit ven s někým a hrát si ním. V té školce to bylo takové, že si mě spíš nevšímali a otáčeli se na mně. Pak na mě taky pořvávali. Byla jsem hubená a neměla sílu,, takže jsem neuměla ani házet míčem, tak to mi vadilo. Když jsme dělali tvz. "týmovku" vybrali si mně jako poslední a celou hru se do mě strefovali. U zápisu v první třídě rodičům řekli, že jsem "abnormálně opožděná a že bych měla jít do speciální školy", tak jsme šli na jiný termín a zjistili že tamta žena byla mámy nepřítelkyně a nemohli tomu uvěřit. Pustili mě do první třídy s podmínkou, že budu chodit na terapie. No šla jsem do první třídy a tam hned první den si ke mně nějaká nová holčička sedla, jmenovala se Kiki a normálně se se mnou bavila a ukazovala mi komiksy. Asi po měsíci mě zase začali vyřazovat z kolektivu a Kiki mi začala nadávat a podkopávat mi nohy a zrazovat mě a pak odešla se učit doma. Až do čtvrté to bylo to samé, dokud nedorazila Aiko. Měla japonské jméno ale z Japonska byla jen napůl a nikdo by to na ní nepoznal. No tak si se mnou sedla a různě jsme si říkali věci o sobě a byli kamarádky. No a pak mě začal spolužák mlátit do hlavy, svádět na mě věci a různě mě provokovat, říkat mi jménem Amino atd.
Naštěstí mě Aiko bránila. Byli jsme takové nejlepší kamarádky po celou základku. Pak přišla parta holek a nabídly se že uděláme klub, tak jsme přikývli a udělali ho. Pak mi ty holky začali posílat hnusné zprávy atd. Já jsem to nikomu neříkala a ignorovala jejich shazování bund. Pak jsem si obarvila vlasy a Aiko říkala že se jim to bude líbit a našla jsem si kluka. A měla jsem dva lidi, které jsem měla ráda. Stejně mě šikanovali, ale Aiko řekla že se zkusíme proslavit. Nevyšlo to, ale teď jsme na střední společně a bez sebe neuděláme krok.
nfsjfnd
(mraka h. mrsková mraková roz trková :-), 14. 1. 2014 17:23)mno že máj tákíííí že jím tlůče srdíčkooo:-)
-
(Pav, 30. 6. 2021 12:34)