Nadpis

 Jako asi každé dítě, jsem byla často agresivní, řvala jsem, lila jsem jedno kafe za druhým, a to jen kvůli tomu že se na mě rodiče podívali. Byla se mnou práce, a to jsem se rozhodla změnit. Ostatní děti pořád nehulákají a to mě motivovalo, k tomu abych to nedělala. Zkoušela jsem to nejdřív týden, a když to šlo, napsala jsem článek o tom jak to dělají ostatní děti, když jsem byla malá, byla jsem v pohodě až asi od osmi let jsem začala řvát na mamku sprostými slovu, být ji, těžko se mi to svěřuje, je to opravdu těžké, ale jednoho dne se o mě každý začal bavit.Já dělala to že jsem prý utekla, mám noční pomočování, jsem mentálně nemocná... a bla bla bla...Prostě kecy kecy ježek v kelci. A to jsem hrála "beach" a trenér říkal "a co za nový slovo jsi oznámila rodičům?" tak jsem to vzdala.teď is připadám více jako naime girl, a zjišťuji toho o sobě více. V agresi jsem fakt dobrá, umím kousnout, ale jak tak jsem sledovala různé holky s kroužku, maminek si nevšímali ( to já na ní vysela každý den ) a nenadávali jim. Brali ji jako oporu, zdroj výživy a informací. Všechno dělali sami a mamku brali jako mamku, přitom si všechno uměli udělat sami. Ani se s ní tak nebavili jako já, ale ty mámy byli přísnější.Další vlna návalu přišla v jeden den kdy jsem mé pravidlo číšlo jedna ( nikdy se nebav tím že sprostě říkáš věci) porušila. Ostatní hoky coby teenagerky, se bavili o sexu a já tady nadávám na mamku. A no upřímné děti jak ostré a jak kvalitní že? Ale já se češu a hodím po ní hřebínek! Mno je to možné?A pak jsem začala, dělat to co normálně dělají normální holky...Dostala jsem se k tomu tak, že jsem prostě skoušela nemluvit, nemluvila jsem a nesmála se blbostem. Chtěla bych napsat delší článek taky o tom to je ale ten příští... Mno prostě jsem přestala řávt na maminku a na to jsem byla hrdá, takže jsem začala býr normální...